Začátky podnikání a projekt Studenti sobě
Po získání negativní zkušenosti na brigádě jsem začal přemýšlet, co se sebou, respektive co mám dělat, abych vydělával peníze a byl spokojený. Napadlo mě začít doučovat matematiku. Vyrobil jsem pár letáčků, udělal webovou stránku a začali se mi ozývat první zájemci. Po nějaké době jsem začal těch lidí doučovat poměrně hodně a jen tak tak jsem to zvládal. Musel jsem se rozhodnout, jestli zájemce o doučování začnu odmítat nebo najdu jiný způsob.
Rozhodl jsem se, že zkusím oslovit své spolužáky, jestli by nechtěli přivýdělek tím, že budou doučovat matematiku. A oni souhlasili. První prototyp podnikání byl na světě. Lidé za doučko platili 150,- Kč/hod. Já spolužákům platil 100,- Kč/hod. Rozdíl 50,- Kč šel na náklady na doučování. Díky tomu jsem mohl začít experimentovat v marketingu. Z free webové stránky na Webnode.cz jsem se přesunul na placenou doménu na WordPress.com, začal jsem investovat drobné částky do reklamy na Facebooku, Instagramu a nechal jsem vytvořit letáčky.
Když jsem začal budovat tým, tak jsem začal nazývat doučování jako projekt Studenti sobě. Po prvním roce fungování jsem měl pod sebou pětičlenný tým a společnými silami jsme odučili asi 250 hodin.
Samsung Tvoje šance a Pětky do koše
Jednou jsem projížděl Facebook a najednou jsem narazil na reklamu na projekt Tvoje šance, který zaštiťoval Samsung. Tento projekt mi během ročního rozvoje pomohl nakopnout vlastní podnikání a projekt Studenti sobě. Přejmenovali jsme se na Pětky do koše. Z jednoho města jsme se rozšířili do dalších pěti po celé České republice. V týmu jsem neměl 5 lidí, ale 33. Za půl roku jsme odučili přes 400 hodin.
To, že se Studenti sobě změnili v Pětky do koše, nespočívalo jen ve změně názvu, ale muselo se vyřešit spousty jiných věcí jako například:
1. Právní forma:
První rok fungování bylo poměrně málo klientů, tak jsem nic neřešil, ale při začátku druhého roku začal stoupat počet klientů a já se začal bát případných kontrol. Tak jsem se vyptával svých známých, kteří podnikali, byl jsem na konzultaci s právníkem. Nejlogičtějším rozhodnutím bylo udělat si živnostenský list na vedlejší volnou činnost.
2. Finance:
Živnostenský list mi umožnil tvořit faktury pro klienty. Tudíž první část problému byla vytvořena. Živnostenským listem jsem si podložil příjmy, ale ještě zbývalo vyřešit, jak budu vyplácet lektory a na základě čeho. Spousty debat, přečtených informací a konzultací. A nejjednodušším řešením bylo se všemi spolupracovníky sepsat dohodu o provedení práce.
3. Úřady:
Živnostenský list je super věc, ale přišlo s ním několik povinností. Naučit se komunikovat s úřady, evidovat si veškeré příjmy a výdaje – finanční úřad je poměrně zvídavý. Hlídat si termíny, do kdy se musí podat daňové přiznání, do kdy donést jaké papíry na zdravotní pojišťovnu, sociálku apod.
4. Delegování práce
Delegování byla jedna z nejtěžších věcí, kterou jsem se musel naučit. Člověk má tendenci si myslet, že všechno dokáže sám, ale proč být za každou cenu na všechno sám. Delegováním můžeš ušetřit vlastní čas a věnovat ho jiným aktivitám, ať už práci, kterou delegovat nechceš nebo z nějakého důvodu nemůžeš, nebo koníčkům, odpočinku a rodině. Byla spousta věcí, které by mi zabraly třeba hodinu času, ale když jsem danou věc vysvětlil někomu druhému, tak jsem tím hned dvakrát vydělal. Deset minut jsem sice věnoval vysvětlení, ale poté jsem měl čas, který jsem mohl využít jinak, a člověk, který si vzal danou práci na starost, byl šťastný, že má práci, a tudíž bude mít i více peněz.
Vzestup a pád projektu
Přehoupl se Nový rok a začal masakr motorovou pilou. Křivka růstu Pětek do koše začala prudce stoupat a zároveň se blížil počátek jejího pádu. Vše odstartovaly rozhovory ve velkých médiích, jako jsou Hospodářské noviny, Pražský patriot, Idnes.cz, vystoupení v živém vysílání na televizi Seznam v pořadu Rodinka.
Přišel konec března a s ním i osudný okamžik. Denně jsem byl bombardován desítkami e-mailů, že lidé chtějí doučování, denně jsem hledal nové lektory, chodil jsem spát kolem půlnoci a vstával jsem před pátou ráno bez ohledu na to, jaký je den. Seděl jsem doma u stolu a říkal jsem si: „Ty jo, proč já to vlastně dělám?“ Celá ta činnost, a to všechno kolem mi přestalo dávat smysl. Do toho přišly zdravotní potíže a já jsem si řekl, že dost. Že takto opravdu žít nechci. Tak jsem celý projekt Pětky do koše k 1. dubnu 2019 ukončil. Na Instagramu jsme tuto informaci vypustili ven a spousty lidí si myslely, že to byl jen aprílový žert, ale bohužel.
Odkazy na články o Lubošovi:
http://outsidermedia.cz/proc-ceske-deti-nenavidi-matematiku/
https://www2.epochtimes.cz/2019021524649/Doucovani-z-matematiky-zadna-hruza.-Petky-do-kose.html
https://www.zeny.cz/lifestyle/nazor-proc-ceske-deti-nenavidi-matematiku-5514.html?page=3
https://issuu.com/visionpress/docs/byzmag_autumn
Zhodnocení zkušenosti
Byl to masakrózní rok a půl života, ale stálo to za to. Ze 70 klientů byl pouze jeden nespokojený. Odučili jsme přes 600 hodin. Spoustě studentů jsme pomohli dostat se na střední školu, některé jsme zachránili od opakování ročníku…
Musel jsem se za pochodu naučit základy marketingu, práva, zákonů, podnikání, leadershipu, motivace zaměstnanců a spousty dalšího. Nejvíce mne těšilo, že s nulovým kapitálem jsem vybudoval projekt, který byl ziskový. I když Pětky do koše skončily, neprodělal jsem po finanční stránce a čas, který jsem do projektu investoval, stál za to. Zpětně jsem se ptal svých lidí a jako šéf jsem byl prý super. 🙂
„Co je víc, než když člověk ví, že jeho snaha, investovaná krev, pot, slzy, čas, že to opravdu k něčemu bylo? “
Autor článku
Luboš, 19 let
Student maturitního ročníku na přírodovědném lyceu. Vede tým, který pracuje na nové učebnici fyziky, a dále je zapojen do několika jiných projektů firmy ProSpolužáky.cz s.r.o. Jednou týdně pracuje na finančním oddělení ve společnosti Samsung. Po střední škole chce studovat obor Ekonomika a management.